Záhady,mysteria, tajemno
5. května 2012 v 9:49 | Azzy
Po stopách bestselleru Dana Browna. Dokument nabízí nekompromisní, objektivní a zcela otevřený pohled na skutečnosti z oblasti nejvyspělejších technologií i historických reálií, jež stojí v pozadí bestselleru Andělé a démoni - románového předchůdce celosvětového knižního i filmového hitu Šifra mistra Leonarda. Dokument je strhující bitvou mezi fakty a fikcí ve světě antihmoty, teologie, konspirací, symbolizmu a kultů, jež mohou odhalit skutečnou cestu osvícení.
Video pod perexem: ↓
5. května 2012 v 9:47 | Azzy
Náčrt katastrofických scénářů, které by mohly postihnout Zemi. K těmto událostem docházelo bohužel v minulosti velmi často a tak nelze vyloučit vůbec nic.
Video pod perexem: ↓
11. února 2012 v 15:26 | Azzy
Apokalypsa - Kdy a Jak? Dokument o možném zániku světa.
17. srpna 2011 v 11:12 | Azzy
Zánik vesmíru bere diváky na neuvěřitelnou cestu kosmem, při hledání odpovědí na otázku: Jak to všechno skončí? Tři teorie o osudu vesmíru ožívají, když program zkoumá souboj mezi temnou hmotou a temnou energií, silami, které určí, zda se vesmír zhroutí, zmrzne, nebo se rozpadne v zapomnění.
Nikdo nemůže přesně vymezit existenci temné energie nebo temné hmoty, ale věda v tom má jasno - musí tam být obě.
17. srpna 2011 v 11:09 | Azzy
Turínské plátno, slavná lněná textilie s obrazem zraněného muže, je stále předmětem živé diskuze mezi vědci, věřícími a historiky. O plátně umístěném v katedrále svatého Jana Křtitele v Turíně, se mnozí domnívají, že jím během pohřbu bylo zahaleno tělo Ježíše Krista. Výzkum radiouhlíkovou metodou provedený před dvaceti lety odhalil, že posvátná textilie vznikla více než 1 200 let po Ježíšově smrti a vyvrátilo veškerá vědecká tvrzení o její autenticitě. Nyní se nám však naskýtá exkluzivní příležitost seznámit se s výsledky nového výzkumu, který dokazuje, že tato zjištění byla zcela chybná a předkládá přesvědčivé důkazy o tom, že Turínské plátno by nakonec přece jen mohlo zdobit zobrazení Krista.
14. srpna 2011 v 15:05 | Azzy
14. srpna 2011 v 15:00 | Azzy
O ufo a mimozemšťanech na Zemi.
14. srpna 2011 v 14:50 | Azzy
11. července 2011 v 13:11 | Azzy
11. července 2011 v 13:09 | Azzy
Úžasná, skrytá a tajemná místa pozorovaná přes Google Earth.
Lze o některých hovořit jako o odkazech dávných civilizací?
11. července 2011 v 13:08 | Azzy
Nové kruhy v obilí, náhodný výběr z fotodokumentace pocházející z měsíce června a července roku 2011.
8. listopadu 2010 v 14:11 | Azzy
Již dva tisíce let křižují mnoho kilometrů čtverečních rozsáhlé nejsušší oblasti naší planety záhadné čáry a obrazce, které vytvořila civilizace, o které nemáme žádné informace.
Stejně jako nemáme doposud logické vysvětlení, proč a pro koho vlastně tyto obrazy, které si nemohli nikterak prohlédnout, vytvořili.
Kdo měl být ten, který měl jejich dílo, jež muselo dát spoustu práce a trvat hodně dlouho, spatřit? Komu měly obrazy cosi říkat? V okolí není žádné vyvýšené místo a geologicky ani nikdy nebylo.
19. července 2010 v 10:40 | Azzy
2. března 2010 v 15:14 | Azzy
Pondělí
Jsem sám doma. žena na týden odjela. Je to skvělý pocit. Velmi příjemná změna. Myslím si, že tu prožijeme se psem nezapomenutelný týden. Udělal jsem přesný plán a rozvrhl jsem si čas. Vím přesně, kdy vstanu, kolik času strávím v koupelně a kolik přípravou snídaně.
Propočítal jsem také čas na mytí nádobí, úklid, psí procházky, nákupy a vaření. Když jsem odhadl celkový čas, velmi příjemně mne překvapilo, že budu mít spoustu volna.
Nechápu, proč ženy tolik mluví o domácnosti a dělají z toho takovou vědu, když je to činnost, která vyžaduje tak málo času…
Jde jen o to, jak si ho zorganizovat.
Večeříme každý kotletu. Já i pes. Na stole mám svíčku, protože to dělá pěknou atmosféru, také sváteční prostírání a ve vázičce růži. Pes měl paštiku - jako předkrm, pak maso s jemnou zeleninou a keks jako dezert.
Piji víno a kouřím doutník. Už dlouho jsem se necítil tak dobře.
24. října 2009 v 10:51 | Azzy
Halu rozsvítil další fialový záblesk. V jeho mrtvolném světle vypadají křesla i stoly, potažené bílými povlaky, jako houf nepřátelských přepotopních oblud.
Krrrach! Další rachotivý hrom. Jako by někdo venku zapráskal bičem. Bouře už je přímo nade mnou. Déšť bičuje okna jako zběsilý a mezi přívaly stékajícími po okně vidím, jak vichr ohýbá statné borovice, jako by to byly malé stromečky.
24. října 2009 v 10:51 | Azzy
To jsem zase vyfasovala kšeft... Naše firma výhodně koupila vilu ve známé rekreační oblasti a já mám na starosti její rekonstrukci na školicí zařízení. Jenže rekonstrukce se neuvěřitelně táhne, už dvě stavební firmy zakázku odřekly. Jedna dokonce odešla uprostřed dne od rozdělané práce. Její šéf do telefonu mumlal něco o podivných událostech a o tom, že kvůli jedné zakázce nehodlá přijít o všechny zaměstnance. A taky prý už se na něj nemáme obracet, kvůli nám přece nezkrachuje.
24. října 2009 v 10:46 | Azzy
Už od rána mám takový divný, tísnivý pocit. Asi proto, že je den velkého prádla a já musím do společné prádelny v suterénu. Pokaždé je mi tam nepříjemně, jako by tam na mne čekalo něco neznámého, zlého. Do prádelny se chodí úzkou tmavou chodbou, a kdyby tam na mě zpoza rohu někdo bafnul, pravděpodobně by mi přivodil infarkt.
23. října 2009 v 17:29 | Azzy
Jmenuji se van Halsted, narodil jsem se v Amsterodamu a býval jsem námořníkem. Jako osmnáctiletý jsem se v roce 1946 nalodil na svou první plavbu. Mou mateřskou lodí se stala Ourang Medan.
Byla to obyčejná obchodní loď, jakých jsou stovky. Když jsem si ji procházel, v podpalubí, blízko nákladního prostoru, jsem najednou cítil stísněnost a rozechvění. Jako by z toho jednoho tmavého kouta sálala nějaká zlá energie. Dokonce náš lodní maskot, malý pejsek, který celý den vesele pobíhal mezi námi, odmítal do těch míst vstoupit.
23. října 2009 v 17:18 | Azzy
Je deštivá, tmavá noc a já se vracím ze služební cesty. Touhle cestou už jezdím skoro zpaměti. Normálně se vracím ve dne, ale dneska se jednání neskutečně táhlo. Leje jak z konve, takže mi to stěrače ani nechtějí brát. Napínám zrak, protože vidím jen na pár metrů před sebou, a proklínám každé protijedoucí auto. Po únavném dni mě totiž světlo do očí přímo bodá.
Zbývá mi tak dvacet kilometrů, když projíždím malou vesničkou a v zatáčce na autobusové zastávce vidím promoklou chlapeckou postavu.
31. srpna 2009 v 19:34 | Azzy
Mariana byla šestnáctiletá dívka, která milovala přírodu. Většinu volného času trávila v lese, tam jí bylo nejlépe.
Chalupa, ve které žila s rodiči, stála na samotě a vypadalo to, jako by se tam zastavil čas. Rodina měla pověst podivínů, protože nevyhledávali zábavu ani společnost jiných vesničanů. Pravidelně jezdívali na trhy, kde prodávali ovoce a zeleninu. Tatínek vyráběl domácí sýry, po kterých byla velká poptávka a leckdy se ani na všechny zájemce nedostalo.
Zde hledá